Trocha ochutnávky ze dne v Rishikesh

Tak jsem na své pouti konečně našel místo, kde nejsem jeden z mála vážících si západů slunce a dokonce mohu říci, že jsem tu jeden z mnoha. Tak jako se před lety Beatles zamilovali do tohoto místa, i já jsem zde našel zalíbení a rozhodl se proniknout do hloubky života zde.  

 

 

Již samotný fakt, že město leží na březích posvátné řeky Gangy vytékající z himálajských kopců, činí toto místo atraktivní pro poutníky i turisty.  Ti se zde míjejí se Sádhuvi(svatými muži) z místních Ašrámů. 

 

 

Přes řeku se dá dostat po dvou závěsných mostech. Kdo nemá rád výšky a trpí nepříjemnými pocity, když se vám chodník pod nohama houpe, raději by to měl na druhý břeh vzít lodí. Jak je ale patrné, nikdo tímto problémem moc netrpí a jediné co vás trápí při přecházení je vysoký provoz motocyklů a krav. Cestou přes most je dobré si ohlídat tlupy opičáků, pro které je provazový most rájem. Občas mají tendence vám něco sebrat a vyšplhat s tím někam do výšin. No a hoňte se pak za nimi.  

 

 

 

Tenhle pán jim nejspíš panuje. Hanuman, bych ho nazval soudě podle opičího ocasu (který se na fotku nevešel), kyje a zevnějšku.

 

 

 

Nazelenalá barva vody je v těchto místech ještě krásně čistá, což povzbuzuje k rychlým očistným koupelím. A očistný nejen pro tělo, ale i pro ducha. Aby ne, když má voda kolem 10 stupňů.

 

 

Před jedním z Ašrámů se každý den pořádá obřad zvaný Ganga Arti. Můžete přijít, společně s mnichy zazpívat mantry posvátné řece a poděkovat Slunci za další den. Uprostřed tohoto všeho se zapálí ohně, do nichž v průběhu obřadu vybraní účastníci pod vedením mnichy obětují rýži, květiny a směs bylinek.     

 

 

K tomu zní mantry doprovázené harmoniem (něco mezi klavírem a tahací harmonikou), bubínky a zvonky. Aby to bylo řádně slyšet, vše je řádně nazvučeno z nemalých reprobeden.

 

 

Atmosféra je opravdu silná. Zpěv tohoto mladíka a jeho kolegy proniká hluboko pod kůži. Někteří lidé sedí se zavřenýma očima a poletují někde nad obzorem, jiní hledí do plamenů, pomalu polykající dřevo. 

 

 

 

 

 

 

 

Nikdo si však nenechá ujít ten pohled na Slunce, blížícího se k horizontu, připravujícího se ke spánku. Tento okamžik den umírá a rodí se noc. Mlčky hledím do té záře a v duchu si odříkávám svoji mantru "Díky Slunce za tento den, jsem vděčný za tento okamžik, za tento nádech a přicházející výdech. Nechť se opět vrátíš a Tvé paprsky přinesou klid a mír všem cítícím bytostem."   

 

 

 

Vracím se zpět z transu, do kterého jsem se při této "modlitbě" či přání dostal a rozhlížím se kolem. Ženě, sedíc naproti mě se zavřenýma očima, se třpytí slzy na tváři. Mnich v oranžovém rouchu sedící vedle, hledíc na západ, začíná něco brumlat a při tom cinkat zvonkem. Naše pohledy se setkají a on s úsměvem od ucha k uchu kyne ke slunci. Z jeho očí září dětská radost a štěstí. Ani nemusíme mluvit, aby jsem hned pochopil, co mi chce říci.     

 

 

Intenzita bubínků a zpěvu roste. Začali již zpívat úplně všichni přítomní včetně mě. Neznám slova ale jako by ze mě samovolně vycházela.

 

 

Mniši přináší lampy s posvátným ohněm a dávají je mezi lidi. Ti nad plameny protahují dlaně a jako by směrem k sobě proudem vzduchu od dlaní přitahovali do svého nitra teplo a světlo těchto lamp.

 

 

 

Lidé se shlukují kolem lamp. Když si každý alespoň sáhnul na lampu, přichází poslední fáze. Osobní oběť řece. Plující nádobky z listů, naplněné kvítím a zapálenou svíčkou, vyráží na svou pouť po proudu řeky. 

 

 

Do svého košíčku můžete vložit své přání nebo modlitbu a vyslat ji po řece k cestě za naplněním.

 

 

Celý obřad trvá snad hodinu a končí přibližně 20 minut po západu slunce. Ještě naposledy se ošplouchnout vodou z řeky a lidé se pomalu rozcházejí ke svým příbytkům.

 

 

 

Jen ti, pro které je domovem ulice, zůstávají kolem rozdělaných ohňů a připravují se na další noc.