Po odchodu od doktora navštěvuji zmiňovanou "lékárnu" kde mi mladé
usměvavé tibetské ženy namíchají bylinky. Pln očekávání hledím do výdejního
okýnka. Paní mě volá, abych to obešel dveřmi. Také ji byla asi nepříjemná ta
přepážka mezi námi. Vcházím tedy do místnosti, kde jsou regály plné přípravků.
A už dostavám do ruky můj příděl na příští měsíc. Jsou to... králičí bobky! K
mému překvapení dostávám několik pytlíčků naplněných kuličkami velikosti
králičích bobků. Pytlíček ke snídani, pytlíček k obědu, pytlíček k večeři. Já
snad ani nic jiného nemusím jíst."Vezmete tři kuličky tohoto a čtyři
kuličky tohoto, rozdrtíte a s horkou vodou zapijete."instruuje mě mladá
žena. Ke každé denní době dostávám přesné informace o přípravě. Tu před jídlem,
tu po jídle, tu půl hodiny tu okamžitě. Potřeboval bych na to speciální
školu.Vypadá to že příští měsíc nebudu dělat než že drtit kuličky a namíchávat
je ve správném pořadí.
Připadám si jako důchodce, když u večeře vyndávám taštičku plnou medikamentů
a hledím abych na něco nezapomněl. Naštěstí moji parťáci, Melanie s Jamesem
jsou na tom stejně. Sedíme u večeře a probíráme, co za lék nesmíme zapomenout
vzít.
Tak takhle teď vypadá můj jídelníček
Ty igelitové pytlíky jsou všéchny mé...
Žádné komentáře:
Okomentovat