Pár slov autora

Štěpán Pastula, Plzeň

           Po několik let jezdím a navštěvuji vzdálené končiny s cílem poznávat nové kultury, nová místa, nové lidi. Již v průběhu studií využívám možností a vyrážím za poznáním na studijní pobyty. Díky programu Erasmus prožívám zajímavých deset měsíců ve Francii a například studium čínských reálií mě dostává na měsíční cestu po Čínské lidové republice. Po dokončení vysoké školy na ZČU, fakultě ekonomické, opouštím Čechy na roční pracovní pobyt na Novém Zélandu. To nastartovalo řetěz dalších cest za poznáním, o kterých nyní přednáším.

Záměrem přednášek je nejen ukázat a představit kulturu žijící v podmínkách pro nás vzdálených, ale též podělit se o zkušenosti a poznání, které nám tito lidé a místa nabízejí. Čím více poznávám rozličnost kultur kolem světa, tím více si uvědomuji hodnotu a vzácnost našeho vlastního kulturního bohatství. Jeden z mých nejoblíbenějších citátů,který mě provází na cestách, je od pana Wericha. „Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“

V „našem“ světě občas zapomínáme na opravdové hodnoty, které v životě máme, kterých bychom si měli vážit a pečovat o ně.Lidé například z hor, nebo rovníkového pralesa nejsou ovlivněni dlouhodobým výpadkem proudu, ekonomickou krizí, či teroristickým útokem. Jejich závislost spočívá na rodině, soužití s přírodou, na zvěři a úrodě.Příroda, ve které žijí, je to díky čemu žijí. Na rozdíl od nás, budou žít i za padesát let, kdy všechen technologický pokrok a naše lhostejnost způsobí nemožnost další existence „civilizované“ společnosti. Anebo začínáme pracovat na zlepšení?