Tak jsme dnes prošli koloběhem chaosu tržiště a přilehlých uliček přeplněných krámky. Nakupujíce potraviny a vybavení pro školičku vrhli jsme se hledat nejlepší ceny, přívětivé tváře obchodníků, kvalitní produkty, to vše za co nejméně peněz. Nelehký to úkol. Ale co se mi líbí na zdejším nakupovaní ve srovnaní s evropským, je to, že na výběr máte jen jeden, maximálně dva stejné produkty . Například řeknete-li, že potřebujete gumu, dostanete jeden typ (ne jako u nás, kdy následuje otázka: chcete na papír, dřevo, beton, sex, tvrdosti 1 až 5, jaké barvy?) a jde se dál. Na to, jak jsem se hrozil mého seznamu do papírnictví, tak to proběhlo snadno. Vstoupil jsem do krámku o něco většího než moje koupelna a mezi stohy papírů a knih viděl sedět staříka na malé štokrdli. Jeho pomocník “poletoval”, stačil mu k tomu jeden krok, kolem zákazníků. Ti byli celkem 3 včetně mě a jestli jste někdo byl v mojí koupelně, je vám jasné, že 5 lidí s papírnickýma potřebama je nemožné tam vměstnat. Nicméně jsem se protlačil na konec obchůdku k stohu papírů, kde jsem usuzoval, že někde bude zahrabaný konec pultu. Vyndavám seznam a usmívám se na obsluhujícího mladíka. Ten se mě okamžitě ujímá a zvládá obsluhovat současně i další přicházející zákazníky. Byl jsem až překvapen, jak snadno nacházel mnou požadované věci a skládal je na předměty, pod kterymi byl ukrytý pult. Hromada se přede mnou začala vršit a stabilita toho všeho začala slábnout. Už stačilo jen kýchnout a bylo by vše po zemi. Připomínalo mi to stavění domečku z karet. Bez většího zdržení při vysvětlování jsme se dopracovali až ke křídám. Tak teď se ukaž, kamaráde! V celém krámu jsem nezahlédl ani kousek křídy, tak jsem zvědav, kde ji máš zahrabanou. Chlapec se zamyslel, koukal na mě jako by si v hlavě vytvářel obraz toho, co chce najít, a náhle zmizel. Kouknu za pult a tam poklop, který bleskurychle otevřel a zmizel v útrobách labyrintu pod zemí. Koukám, že jejich skladovací kapacity nejsou tak omezené. Po chvilce vylézá s vítězným úsměvem, kterým dával najevo, že našel křídy! Celá tahle nákupní procedura nezabrala ani 30min. Už to mám zabalené a nesu si úlovek do našeho skladiště. Prostory na skladovaní nám propůjčil jeden z obchodníků, který nám zajišťuje jeep do Darchy. K mému překvapení mi vrazil do ruky klíče od svého bytu, dovedl nás tam a zmizel.
Manali nákupní centrum je docela veliké a chaotické. Musím však říci, že po osmi hodinách shánění věcí a pobíhání tam a sem, se v něm již orientuji natolik, že si troufám říci, že se orientuji dobře. Nejvíce mi dala zabrat plynová kartuše pro naše variace. Myslel jsem, že tohle nebude problém sehnat, ale…tvrdě jsme narazili. Tři lidi pobíhali po městě, abysme se nakonec sešli u jednoho krámku, kde měli plynové kartuše dvě - a to jednu velkou naplněnou do ¼ a malou plnou. Obě se tvářily, že ležely v horách od dob, kdy ještě tato oblast patřila Tibetu. Zrezle, otlučené a očividně poněkolikáté plněné. Nedá se svítit, musíme brát, co je. Plyn na vaření potřebujeme jako kapr vodu. Jelikož se jednalo o poslední dva exempláře, které byly k dispozici, byl prodavač na bomby náležitě pyšnej a smlouvání o ceně nepřipadalo v úvahu. Tržní mechanizmus působí na cenu i zde a bere ohled na konkurenci. V tomto případě si prodavač byl vědom monopolního postavení a mně nezbylo než solit…V Kargyaku budeme topit jačíma bobkama, tam už mě tohle trápit nebude :)
Ve tři hodiny se konečně dostáváme z města k našemu hotelu a jdeme na pořádný obídek. Pak ještě trocha vyřizování v bance a je tu večer. Zítra nás čeká zavěrečné dotažení nákupu, posbírání všech zásob do skladu, naložení do jeepu a ve středu ráno tradaaaa na 8mi hodinovou cestu do Darchy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat