Štěstí při mně stálo a stopnul jsem chlapíka jménem John z USA, který jel kupodivu stejným směrem (západním pobřežím vede totiž jen jedna silnice, což je vyhodné pro stopa)
Byl to sympatický chlapík a padli jsme si do oka, takže nakonec jsem s ním zůstal až do úterka, kdy jsem se otočil a jel zpět do Makarory. Jak jsem se dozvěděl, fotí profesionálně a jeho cílem bylo vyfotit všechna zajímavá místa cestou...to byla velká výhoda.
V neděli večer pronesl, že by chtěl udělat fotky východu slunce nad Lake Mathison, jednoho z nejfotografovanějších míst nejspíš celého Zélandu. Když má člověk štěstí, může zde zachytit úchvatné záběry vycházejícího slunka nad masivem hor, a to vše vidíte dvojitě, jelikož hladina je jak zrcadlo. Jediným ,,problémem" tohoto zážitku je, že musíte vstávat po 4. hodině ranní a u jezera být kolem 6té. Chytnul jsem se toho, ráno jsem se jal iniciativy a vykopal sebe i Johna z postele. Spali jsme ve stejném becpeckru, tudíž stačilo jen hodit polštář přes pokoj!
Jak byl večer nadšenej do vstávání, tak ve chvíli, kdy došlo na věc, jeho nadšení opadlo a téměř 30 minut jsem ho přemlouval, ať vstane. Nakonec tu bitvu s vlastním spánkem vyhrál a vyrazili jsme. Bohužel bylo ten den zamračeno, ale i tak se mu podařily udělat pěkné záběry. Díky této akci jsme si protáhli den na téměř 20 hodin a stihli v ten samý den ještě navštívit a vyšlápnout treky kolem ledovců Fox a France Josepha. Musím říct, že večer jsem padnul a usnul jak mimino! Aspoň tak do 2. hodiny ranní, kdy se z tahu vrátil spolubydlící, s kterým jsem tu noc sdílel pokoj a kterého jsem nikdy předtím neviděl. Jak se ukázalo pár minut po jeho ulehnutí...má velké problémy s chrápáním! A já je měl najednou se spánkem.
Ale stálo to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat