Lake Minnewanka-doplnění první den

Sice jsem předchozí vyprávění zakončil večerním zachumláním do spacáku a tvrdým spánkem, ale zapomněl jsem vám ještě popsat jedno malé dobrodružství s jedním velkým zvířetem, které se odehrálo, když jsme se jali vařit večeři.

Všechno se seběhlo asi tak. Hned po uchycení lodí a postavení stanů se Roman odebral sušit své veškeré promočené věci vedle stanu. Občas bylo slyšet nějaké to klení a rozčilování, to když postupně rozbaloval batoh a zjišťoval, že jsou mokré i věci, které byly pečlivě zabalené v igelitovém pytli. Rozdělávám oheň a Káťa rozbaluje naše výživné dobroty, které na nás čekají dnes k večeři. Jak si tak krájí zeleninku, jež za okamžik provoní les, to až se bude smažit v ešusu, v křoví za ní se něco pohne.

Pomalým uváženým krokem vystupuje s úkrytu houští a rozhlíží se kolem, aby zmapoval situaci a množství potencionálního nebezpečí. Vyskakuji od ohně, a tak abych upoutal pozornost Káti, mávám rukama a ukazuji za ni. Chvilku si asi myslí, že mi šíblo, až se konečně otočí a ustrne úžasem. Před ní stojí překrásný srnec běloocasý  a patrně se velice zajímá o její kuchyňský stůl. Bez váhání beru foťák a lovím fotografie. Srnec jako  modelka pózuje, mění své polohy, různě se nastavuje a krouží kolem našeho tábořiště.

Když ho mám nafoceného ze všech stran, odkládám fotoaparát a začínám si více všímat udržování ohně. Stejně tak Katka se vrací k jídelnímu stolu a brání naše zásoby vlastním tělem. Srnec jakoby znuděně, že z nás nekouká žádná další zábava, odchází směrem k stanové části tábora, kde si nic netušící Roman suší krom jiného i svoji peněženku. Několik zelených papírků rozvěsil na okolní křoví a věří, že poslední sluneční paprsky vysuší jeho peníze. Ještě aby tak na něj srnec bafnul z křoví a pak mu sebral jeho majetek. Přece jen kanadské bankovky, alespoň hodnoty 20 dolarů, jsou zelené.

 A vysoká zvěř, k níž ptří i náš návštěvník, má zelenou ráda. Po chvilce tedy opouštím oheň a jdu pro jistotu zkontrolovat, co ti dva dělají a jestli o sobě už vědí. Srnec o Kabíkovi věděl. Se zápalem sledoval jeho činnost z křoví vedle našich stanů. Nic netušící Roman si nadále rozvěšuje své bohatství, aniž by věděl o návštěvníkovi v jeho zádech. Ani nevím, odkud přišel zvuk, který nás všechny vystrašil. Nejvíce však srnce. Nejspíš poryv větru pohodil opět s lodí. Srnec se vzepjal a tryskem zmizel v hustém stromový nad naším tábořištěm. Roman si přesto pro jistotu všechny své bankovky zase posklízel. Přeci jen nebude riskovat, že srnec přijde na pravou hodnotu peněz.  

 Ten večer se za námi náš návštěvník přišel podívat ještě několikrát. Bylo vidět, že zdejší zvěř se člověka nebojí a nebere ho jako svého nepřítele. Otázkou je jestli je to tím, že je toto místo hojně navštěvované turisty, že si na něj divoká zvěř zvykla, nebo naopak méně navštěvované a zvěř si ještě nestačila uvědomit, co jí od „nejnebezpečnějšího predátora“ na zemi může hrozit.