Tak a je to tady- další cesta s Vostudou...

Tak a je to tady. Vostuda opět na letišti na Ruzyni. A kampak to letí. Překvapení se nekoná  a letenka i víza v pasu opět poukazují na východ od domova...Indie. Tentokrát jsou ovšem dvě významné změny. První, k medvědovi Vostudovi a ke mně se připojila ještě králice Kículka a člověčice Lucinka, parťáci do času hezkých i těžkých, opora při konfrontaci s indickou kulturou. Druhá změna je cílová destinace. V předchozích letech jsem s Vostudou trávil většinu času na severu v horských oblastech himálajských a nejníže sklesal do Rišikeše, což je stále na severu. Nyní  vyrážíme na průzkum jižní části Indie, kterou známe zatím jen z vyprávění cestopisných knih. Navštívíme zde významná místa, nasajeme indickou kulturu jihu. Členové naší expedice jmenovitě jsou tedy Lucka, Vostuda, Kiculka a já. Čtyřčlenná smíšená skupina dává nový rozměr mému dosavadnímu cestování.

Cestovat po Indii v páru,  s blízkou osobou, a navíc s králíkem, co vypadá jak oslík. Ono je to hned veselejší, když se můžete podělit o východ slunce nad Bengálským zálivem, popít společně odpolední čaj nebo vychutnat západ slunce při pohledu z Arunáčaly.

 Rozšiřuje to ovšem také zodpovědnost. Při cestách osamoceni jen s Vostudou jsme byli zodpovědní pouze za sebe a nemuseli brát ohled na nikoho jiného. Chtělo se nám jet, jeli jsme, chtělo se nám zůstat a sedět celé dny v na vrcholu opuštěné hory, zůstali jsme.  Jsme také oba zvyklí na Indii takovou, jaká je, se svými klady i zápory. Na obrázcích propagačních prospektů nalézáte lákavé obrázky prosluněných netradičních oblastí, zabalené do roucha mystiky, romantiky a duchovních  prožitků. To vše aby bylo celistvé, skládá se však i z těch oku nelahodných obrazů a prožitků. Uvedu několik příkladů. Krásný prastarý hinduistický klášter vyvažují desítky žebráků, kteří se na vás sesypávají s prosbou o almužnu pokaždé, když se přiblížíte, a vám nezbývá než je všechny neustále odbývat. Západ slunce z  hory nad městem doprovází chůze potemnělými úzkými uličkami s klackem a pepřovým sprejem v ruce, zaháněje smečky pouličních psů, kteří štěkají na neznámé cizince. Jízdu rikšou exotickou krajinou s krásnými výhledy do palmových hájů vyvažují desítky minut trávené dohadováním se s řidiči o ceně. Klid a bezpečí hotelového pokoje v rušném a chaotickém městě vyvažuje spánek na dřevěné posteli, zachumlaný do moskytiéry, zpoza níž pozorujete rušný život na podlaze pokoje. Nejen koupelnu v tomto pokoji totiž sdílíte se šváby, komáry. Vše je pěkné v rovnováze.  A je jen na nás naučit se přijímat obojí bez toho, aby nám to kazilo náladu. Navíc při tomto „studiu života “ nalézáte radosti v nepatrných maličkostech, jako je toaletní papír, čistý pokoj, kousek přírody bez lidí, úsměv lidí kolem.

Do tohoto všeho se s námi odvážně pustila Lucka a králík. Přijímáme tedy všichni zodpovědnost též za druhé. Volíme cestu takovou, aby byla snesitelnější a komfortnější pro všechny. Lucka ani králík nepatří mezi ty, kteří by se jen tak něčeho zalekli, ale rozhodně netouží po tom měsíc se nemýt, dělit se o postel se štěnicemi  a několika Indy, či spát v neznámém prostředí uprostřed lesů se všemi možnými živočichy a hmyzem kolem.   

Co nás v tedy příštích několika týdnech čeká? Po předchozích zkušenostech s Indií vím, že plány zde až tak moc nefungují a v případě cestování a objevování reálné Indie je třeba se více pohybovat v čase přítomném. Přizpůsobovat se aktuální situaci a více než o plán se opírat o vize a intuici. Přijmout tento způsob cestování mi chvilku trvalo, ale Indie je skvělá učitelka a poslední rok mi to vcelku už šlo. Teď je třeba tuto schopnost předat i zbývajícím členům výpravy. Lucku oplývající schopností plánovat a Indií neposkvrněnou čeká nový rozměr života. Pominu-li  věci na venek se projevující, tedy špínu, prach, nepořádek, pokojíčky v hotelech, které žijí vlastním životem, přichází na řadu procesy a emoce vnitřní, které zdejší kultura dokáže vzbudit. Plány se mění v prach hned poté, co se do nich zapojí indický vliv, iluze se rozpouští pod neustálou masáží obchodníků a lidí, kteří vidí v Evropanovi chodící kasičku. Při cestě takovéhoto typu sáhne člověk do svých nejhlubších zákoutí, uvědomí si opravdové hodnoty a nalezne na druhém to, co očima je neviditelné. Tak uvidíme, jak nás Indie učitelka provede touto etapou našeho společného bytí a jak nás stmelí.

Přibližná vize je taková, že z Bangalore dojedeme na východ do Tiruvannamalai, prozkoumáme východní pobřeží, poté přejedeme za tygry a slony na západ do horského pásma Nilgiris a do národního parku Mudumalai. Dále na sever po pobřeží přes Goa až do severních oblastí Indie. Cesta dlouhá. Opěrné a známé body jsou dva. Příletové místo Bangalore a odletové Dilí. Co bude mezi tím je v rukách všech těch indických bytostí, bůžků, démonů hodných i zlých, guruů, budhů a dalších.

Držte palce a pošlete občas pěknou myšlenku a úsměv po zimním podvečerním chladivém vánku u nás v rodné domovině. Stejně tak my vám pošleme veselou myšlenku z cesty po Indii.