Oficiální web Štěpána naleznete na adrese WWW.STEPAS.CZ

08.06.11

I to se stane v Bukavu



V dnešní ráno se probouzím zmožen po předchozím dni, kdy jsem díky řešení problémů s počítači v práci šel spát až po půlnoci. Přispal jsem si. Přece jen dnes na to mám nárok. Zhltnu snídani, vyčistím si zuby a zjišťuji, že opět neteče voda. Ranní probuzení studenou vodou tedy neproběhne. Již druhý den je celé město bez vody - pravděpodobně projev období sucha. Sejdu ještě napůl spící do přízemí našeho baráčku a koukám kolem sebe hledaje své boty.
Připadám si jako ve snu! Všechny moje boty zmizely, ani sandál mi nezůstal!
Irene nebo Daniela nechaly otevřené venkovní dveře a nějaký zloděj si vylepšil své letní obutí! Prošmejdil jsem celý barák, několikrát si protřel oči, ale nic. Paráda - v Kongu, uprostřed města, bez bot a čeká mě cesta pět minut pěšky do kanceláře. Co se dá dělat.



Krčím rameny, vysvlékám ponožky a vycházím na vcelku rušnou ulici. Mašíruji si to pěkně ze široka do práce po prašné špinavé silnici vyhýbaje se rušnému provozu. Běloch zde je sám o sobě centrem zájmu, ale běloch běžící bosky v těchto končinách je něco, na co se nezapomíná! První kroky se mi dařilo nebudit velikou pozornost, ale pak to přišlo. Stavba u silnice s tlupou dělníků... Celkem 10 černošských chlapů na mě začíná přes silnici pokřikovat a smát se. Mávám jim, tvářím se, že je to úplně normální věc chodit bos v této špíně a nabírám hyperrychlost dva pro co nejkratší zdolání vzdálenosti do kanceláře. Všichni, které potkávám cestou, se na mě smějí a táží se, kde mám boty, jestli mi je někdo ukradl? Na tyto otázky jen přikyvuji na pozdrav a nevšímám si jich. O zábavu již mají postaráno. Dohání mě slušně oblečený muž a anglicky se mě táže, jestli vím o tom, že nemám boty. Moje odpověď ho překvapuje. Přijímám tento stav a rozhoduji se, že se s tím nebudu nikterak prát, stresovat a cítit se blbě. Otáčím se k němu a vysvětluji mu, že podle výzkumů lékařů po celém světě je zdravé chodit na boso! Proto se čas od času jdu jen tak projít a nevezmu si boty. S vážnou tváří přikyvuje. ,,Je to takové naturální, že?" říká. ,,Jsem naturální člověk," odpovídám s úsměvem. Zamyšleně kroutí hlavou a odchází svým směrem. Možná zítra vyrazí do práce též bos. Když může běloch! To já už stojím před branou areálu naší budovy. Připomínku hlídače, který mě vpouští do areálu, jestli vím o tom, že nemám boty, ignoruji a jdu přímo do své kanceláře. Jak bývá zvykem v těchto situacích, kdy potřebujete potkat co nejméně lidí, zasedací místnost je plná mých kolegů. ,,Víš, že nemáš boty?", ,,Kam jsi dal boty?", ,,Hele, vždyť jsi bos..." - tyhle a další otázky a konstatování slyším kolem. Vysvětluji hromadně, že mi byly odcizeny a tečka. Všichni se neuvěřitelně baví, smějí a Jolie, asistentka, za mnou běží do kanceláře, aby mi řekla, že kvůli mě vytřou dnes všechny podlahy! Moc vtipný!! Všichni z toho mají takovou zábavu, až si říkám, jestli to nepřehání! Vždyť jde o vážnou věc - byl jsem okraden, a to ještě u mě doma!



Se smíchem dovedl můj kolega Fiston úklízečku, aby mi vše vysvětlila. Požádali ji o pomoc s úklidem společných prostor našeho guest housu. Chudák holka, která je zde teprve týden, si chtěla šplhnout a rozhodla se vyprat nám boty. Protože v našem bydlení netekla voda, vzala omýt všechnu obuv do office. Jenže nepoznala, že já jsem se rozhodl si v dnešní den přispat, tudíž jsem ještě doma! Sbalila všechny boty a nyní oknem vidím, jak jsou vyskládané,vyprané a zářící na dvorku za našema kancelářema. Nedokážete si představit tu úlevu, když jsem se zase shledal ze svou obuví. Paní uklízečka přede mnou stála se sklopenýma očima, její černá kůže nabírala červenou barvu a pomalu natahovala. Asi se bála, že jí za to vynadám, nebo ji dokonce vyhodím. Přece jen z pohledu Konžana je to taková potupa- být donucen k procházce po městě bez obuvi oddán veřejnému posměchu. Zde si tyto věci velmi berou.

Šťasten, že vše dobře dopadlo, přicházím k nešťastnici. Když vidím, jak si to bere, pomalu se omlouvám za to, že jsem si přispal a ujišťuji ji, že se nic neděje. Když už nic, tak aspoň se všichni dneska po ránu pořádně zasmáli!!!

I takové věci se dějí v Bukavu...







2 komentáře:

  1. Tak to jsem se tak dlouho zase nenasmál!Bojuj štěpánku! :) hany

    OdpovědětVymazat
  2. to je perfektni pribeh :) hned jak te uvidim pozdravim te :" Vite o tom, ze nemate boty? " hihihi Hanys

    OdpovědětVymazat