Zážitky, které sem dopisuji, mají bohužel poněkud časový skluz a zatím se pohybujeme někde v září, kdy proběhla plavba po jezeře Minnewanka. Rozhodli jsme se trochu přeskočit další velkou zásobu zážitků z cest (postupně je budu dopisovat) a podělit se s vámi o něco aktuálního.
Aktualita přibližně měsíc stará je, že jsme změnili místo působení. Vyměnili jsme ruch velkoměsta a stíny mrakodrapů za klid malého městečka a stíny vysokých hřebenů hor. Canmore má cca 12 000 obyvatel, ale viděl jsem jich pohromadě max. 500. Rozhodli jsme se pro tento čin, jelikož jsme chtěli být blíže horám a přírodě.
Přestěhovat všechny věci nebyl zrovna snadný úkol. To byste nevěřili, kolik krámů člověk nahromadí za pouhých 6 měsíců života.
Ještě že máme prostorné vozidlo. I tak bylo dobře, že jsem Káťu odvezl s pár věcma již týden předem do Canmoru. Našla zde práci u firmy, která realizuje vyjíždky se psím spřežením pro turisty. Splnila si sen a řídí sáně se zapřaženými sedmi psíky. A není to rozhodně nejsnadnější práce. O tom ale někdy jindy. Káťa už má připravenou sérii fotek ze života mašera. Vrátíme se zpět na začátek prosince, kdy jsem vynosil vše z našeho bydlení v Calgary, poděkoval a rozloučil se s naší starou bytnou a vyrazil do nového místa, kde plánujeme vybudovat další provizorní domov.
Díky tomu, že je Káťa již v Canmoru, vešel se i cvičební míč, který nebylo třeba vyfukovat.
Auto praskalo ve švech, přesto hrdinně projíždělo dopravní zácpou stále vpřed směrem k zasněženým vrcholkům hor. Jedna z věcí, která mi rozhodně nebude chybět, je právě ten ohromný provoz a lidmi již nevnímaný hluk rušné ulice. Když jsme se protlačili dopravní zácpou a projeli kolem cedule konec Calgary, jako by se roztrhl pytel s moukou a kolem nás začala řádit silná sněhová bouře. V jednu chvíli jsem ani nevěděl, jestli stále jedu po dálnici. Tak rychle, jak to přišlo, tak to i odešlo. Po ujetí 20 kilometrů se oblaka rozestoupila a před námi se otevřel krásný pohled na Rockies mountains.
No a kam jsme se přestěhovali? Nedaleko městečka Canmore je osada zvaná Rundle Ridge. Zde pronajímají plně zařízené chatky. Není zde příliš mnoho místa a do čtvercového půdorysu, pro představu délka jedné stěny je 6 metrů. Vešla se sem kuchyňka, ložnice, postel a koupelna. Člověk má občas pocit, že žije v domečku pro panenky, ale na druhou stranu máme zde vše, co potřebujeme a hlavně je to tu útulné. Vyjdete-li ven, naskytne se vám krásný pohled na okolní vrcholky hor, které dosahují výšky 2600 m.n.m. Přímo za chatkou nám začíná běžkařská stopa. Tato oblast Canmoru a Kananaski je vyhlášená pro své běžkařské tratě. Proto se zde taky minulý týden konal světový pohár právě v tomto sportu.
Toho, co nám ve městě velmi chybělo, máme nyní všude kolem. Husté lesy, zvěř a svěží vzduch. A ta voda, která zde teče z kohoutku! To jsou panečku čajové dýchánky... Zvěře je zde opravdu mnoho a obzvláště nyní v zimě, kdy se zvířata stahují z hor do nižších oblastí, je jí kolem nás stále více. Dva dny zpátky jsme jeli nakupovat do města, které je vzdálené 5 minut jízdy, a cestou nám proběhlo před autem stádo osmi elků, jelenů. A nebyli to obyčejní jelínci. Samec, který šel první, byl větší než kráva a kdybychom se s ním srazili, tak on si ani nevšimne, že se o něj zastavilo auto. Toto stádo proběhlo kolem informačního centra, přeběhlo koleje a vzalo to mezi domky začínajícího Canmoru.
Můžete zde též často vidět lišky a kojoty, sem tam se ukáže medvídek.
Žití zde v údolí oproti Calgary i své nevýhody. Slunce zde vychází kolem půl jedenácté a zapadá v pět. Přesto když se povede den, tak těch šest a půl hodiny stačí k nabažení.
Kolem Canmoru a udolí Bow je nespočet menších údolíček a zákoutí. Je opravdu co objevovat.
No a abyste neřekli, že nás míjí vánoční atmosféra, tak zde je důkaz, že nemíjí. Dnes večer jsme vyrazili ozdobit stromek zviřátkům do hlubokého lesa. Našli jsme si malý smrček a nazdobili ho ozdobami vyrobenými z jablíček a ořechů. Aby si ta zvířátka v lese taky trochu užila Vánoc.
Nevím, jestli to pan jelen, vlk, nebo medvěd ocení... Nikdo se na nás nepřišel podívat. Zato veverky, ty už na nás pokřikovali cestou, když slyšely chrastit oříšky. A tak jsme popřáli veselé Vánoce celé přírodě, rozeslali v duchu úsměvy a obejmutí k domovu - rodinám a přátelům a promrzlí 20ti stupňovým mrazem se pomalu vydali na cestu k naší chatě.
Nezbývá než popřát krásné Vánoce i touto formou, bohatou nadílku pod stomečkem, hlavně zdraví, lásku a spokojenost. Mějte se rádi.
Žádné komentáře:
Okomentovat