První noc v Calgary

              Po dlouhé cestě se dostáváme do jednoho ze dvou hostelů v centru města, který můžete v Calgary najít. Čerpali jsme ze  zkušeností backpackerů (baťůžkářů) a směřovali do tohoto typu ubytování, jelikož hledáme nejlevnější variantu bydlení. Sice bydlíte v malém pokoji s dalšími několika cizími lidmi a máte vyhrazeno celkem 1,5m čtverečního čistě pro svoji osobu, ale pro začátek nám stačí pouhá střecha nad hlavou. Na omezený prostor kolem sebe jsme stále ještě zvyklí z letadla.

                V Calgary je ubytování v hotelech a ubytovnách obecně drahé a začíná v nejlepších případech na 40 dolarech za noc pro jednoho. Bohužel obecné pravidlo, že by měly držet nižší cenu než ostatní ubytování, v Calgary neplatí. Většina nově příchozích, znalých tohoto pravidla, přichází sem -  a právě tím byla cena vyšroubována tak vysoko, je tedy srovnatelná s motely a menšími hotely. To jsme však ještě nevěděli, a tak se ubytováváme na několik nocí. Zaplatili jsme 75 dolarů za noc pro nás dva na pokoji, kde spí celkem šest osob. Pět kluků a Katka. Tak si to užije. Na tento pokoj nás uvedla mladá holčina. Pokoj je tak nacpaný, že není kam si stoupnout, natož odložit batohy. V pokoji se nachází jen tři natěsno dané dvoupatrové postele nic víc. Naším úložným prostorem jsou  pouze postele, protože podlahu zabrali další lidé, kteří se zde ubytovali před námi.  Podlaha je pokryta batohy, prádlem, botami, ponožkami. Vypadá to, jako by batohy opřené v rozích byly po bujaré noci, vyvrhly obsah svých útrob a poté umřeli. Zápach, který se místností line, nasvědčuje tomu, že v tomto pokoji vážně něco umřelo. V hlavě mi vyskočila vzpomínka na Divadlo Járy Cimrmana a na jeho hru Lijavec, kdy při úvodním semináři Čepelka popisuje, jak vypadal Herberg za Rakouska Uherska (útulek pro vandrovníky). Pro zájemce doporučuji zhlédnout následující seminář, kde vše od  třetí minuty a třicáté nasvědčuje tomu,  že popisuje náš hostel. „Po postelích visejí onuce, ono to tam vlaje a nezapomeňte je vynásobit dvěma!“ Jistě by pana Svěráka poslal do herberku v Calgary.

 http://www.youtube.com/watch?v=5PjNeg3FtEg&feature=relmfu

          Slečna, která nás vede k postelím, nohou dělá pěšinku a odhrnuje oblečení na zemi. Otáčí se na nás s otázkou, jestli vyhovuje. Únava nás zmáhá, sotva koukáme a pálí mě oči (možná z toho smrádku). Jde nám pouze o střechu nad hlavou a několik nocí, které přečkáme před tím, než najdeme něco trvalého. „Je to  v pohodě,“ odpovídám smířeně a s úlevou shazuji batoh na místo, které mi na podlaze před očima vzniklo. „ Je možné otevřít okno a drobet vyvětrat!?“ spíše konstatuji. „Je tady hrozný vzduch." „Není to možné. Tento dům nemá otvíratelná okna a jediné, co tu používáme, je klimatizace, ale ta nám teď nefunguje. Tak si nechte otevřené dveře do společenské místnosti, tam je více čerstvého vzduchu,“ odpovídá mi slečna recepční. Padám na postel a je mi všechno jedno. Dát si sprchu, něco pojíst a hurá spát.  

Do našeho pokoje procházíme přes společnou kuchyni a společenskou místnost s jídelnou. Zde potkáváme většinu ubytovaných. Posedávají okolo a nabírají síly na další noc. S každým z nich se postupně seznamuji. Většinou se jedná o mladší nocležníky mezi 18 až pětadvaceti lety. Jen jeden pán, který sedí v rohu u stolu už na první pohled vypadá jako starší ročník. Tipuji mu kolem 55 - 60 let. Brzy zjišťuji, že spí u nás na pokoji. Jedná se o polského rodáka, který před více jak 30 lety opustil Evropu a nyní žije střídavě po různých destinacích Kanady. V současné době přijel do Calgary, kde našel práci a snaží se zde usadit. Tento pán zalehá v 6 hodin večer do postele. Na moji otázku, jestli  už jde spát, odpovídá, že ano. Prý se tu jinak nevyspí. Trochu si postěžoval na zdejší mládež, která přes den hledí v tichosti do počítačů a v noci bujaře pije. ,,Je mi to jasné. Aby se tady člověk vyspal, musí jít spát velmi brzo,  nebo si pořídit pořádný sluchátka proti hluku."  Přikývnul a poprosil mě, abych zavřel dveře.

Jdeme s Káťou do nedalekého obchoďáku nakoupit nějaké dobroty k večeři a při tom procházíme blízké okolí. Po návratu a pořádném jídle, odmítáme nabídku skupinky spolubydlících jít na pivo do blízkého pubu a zalézáme do postelí. Mám tu výhodu, že dokážu usnout téměř kdekoliv a že mě nic moc ze spánku nevyruší. Jediné, co mi činilo problém, byl nedostatek kyslíku v místnosti. Museli jsme nechat zavřené dveře do pokoje, aby nám nešlo ještě více hluku ze společenské místnosti. Tím jsme přišli o jediný zdroj vzduchu.  Na druhou stranu obecně platí, že když máte málo kyslíku, usnete rychleji a tvrději.  Jen abychom se zítra probrali. Po několika minutách už nevnímám ani slabé chrápání Poláka na posteli pode mnou ani hlučnou konverzaci ve společenské místnosti. Za noc jsem se probudil jen dvakrát - poprvé když se rozletěli dveře přibližně kolem druhé hodiny ranní a do místností vběhl mladík s výkřikem „happy birthday!“ a zase zavřel. Podruhé mě vzbudila potřeba navštívit záchod, to bylo kolem sedmé hodiny ranní. V celém domě byl  již  klid. Vyjdu tedy z pokojíku a vpustím trochu vzduchu. Když procházím společenskou místností, leknu se. Vidím u stolu pět lidí, jejichž tváře vypadají dosti pobledle, sedí proti sobě s půllitry piva a jiných drinků a mlčky na sebe hledí. Někteří vypadají, že už ani  nemají otevřené oči. Asi drží rekord v party čase, aby odpoledne mohli na své facebookové profily napsat „To byla zase pařba, vydrželi jsme to do 8h ráno!“

        Přeji jim dobrého rána a  odpovědi se mi dostává jen od dvou. Ostatní pravděpodobně usnuli vsedě. Zalézám zpět do postele a jsem rád za horizontální polohu při spánku.
Postele opouštíme kolem osmé, snídáme a vyrážíme s Káťou do města rekogniskovat situaci a získávat přehled o práci. Kontaktujeme známého, na kterého jsem dostal kontakt v Plzni a dostávám od něj cenné rady do začátku. Co zařídit, kde se poptat, kam jít na jídlo. Domlouváme si setkání na další den. Pomohou nám najít nějaké lepší ubytování.

Pohled na Calgary Downtown:
(jak ho můžete vidět na google maps)