U tibetského doktora

Usnul jsem jako špalek a o Jamesovi jsem ani nevěděl. Ráno jsme se probudili současně a jelikož ani jeden z nás nemá hodinky, netušili jsme, kolik může být hodin. Měl jsem pocit, jako bych spal věčnost a cítil jsem se skvěle. Vycházíme do města na snídani a hned na to míříme k Melanií zmiňované poliklinice. Přicházíme tam chvilku po jedenácté. Na recepci nás instruovali, že si máme vzít pořadové číslo a počkat na doktora. Sedli jsme si vedle mladého Tibeťana naproti mnichovi, kteří tiše čekali, až na ně přijde řada. James se dává do řeči s Tibeťanem a ten nám vypráví po chvilce svůj příběh o tom, jak utíkali přes Himálaj z Tibetu do Nepálu a jak to byla dlouhá a náročná cesta. Jeho vyprávění bylo zajímavé, ale člověk musel neustále pokládat otázky, aby ho udržel při vyprávění. Jeho skromnost a tichost nakonec zvítězily a v čekárně se rozhostil klid. V tu chvíli na mě dosedl takový ten tíživý pocit, jaký máte u doktora. Ale něco tu bylo jiné. Nebyl zde cítit pach chloru a dezinfekcí, lidé v čekárně se usmívali a personál procházející kolem byl normálně oblečený. Z domova jsem naučený,  že doktora jdu pozdravit, jen když mám problém a často to není příjemné. Právě jdu poprvé k doktoru abych se dozvěděl, jestli nějaký problém mám…Jsem zvědav, co mi řekne. Otvírají se dveře a z nich vychází paní, která v ruce drží recept a kyne, že má jít další. James se zvedá a říká: „Jdeš první?“ Přikyvuji. Na jeho návrh, že půjdeme spolu, mu naznačuji, že spolu sice sdílíme lože (ve vší počestnosti)  a vznikl mezi námi hezký kamarádský vztah v tak krátké době, ale oba jsme zadáni a nejsme manželé, takže bude lepší, když půjdeme každý sám. Souhlasně přikyvuje a znova usedá. Klepu na dveře a vcházím dovnitř. Vidím drobného,  avšak podsaditého pána s kšiltovkou, příjemným úsměvem a hlubokýma očima. Vyzývá mě, abych se u něj posadil. Sedám si na židli vedle stolu, za kterým sedí, po jeho levici. 
„Tak co vás, mladý muži, přivádí? Odkud jste a jak dlouho jste zde?“ Zahájil sérii otázek. „Chtěl jsem vás vidět, s doktorkou jsem doma řešil nějaké zdravotní výkyvy a chtěl bych znát váš názor na můj zdravotní stav. „Tak se na to podíváme. Podejte mi ruku." a natahuje svoji ruku k mé. Kdybych neměl již nějaké povědomí o tradiční tibetské medicíně, myslel bych si, že mi bude číst z ruky. Doktor uchopil mé pravé zápěstí a přiložil na ně tři ze svých prstů. Chvilku s nima jako by poklepával, vypadalo to jako by chtěl nahmatat tep. Ale snažil se napojit na tři (nebo čtyři-už si nepamatuji) body které máme na tomto místě a díky kterým dokáží zjistit stav pacienta. Představte si, že by bylo možné přijít jen tak doktorovi, podat mu ruku a aniž by potřeboval vaši zdravotní kartu, naprosto přesně by věděl, co vám bylo, je a kde máte narušený systém. Úžasná představa, že? A já jsem teď zde, abych zjistil, co je na tom pravdy.

„Trpěl jste v mládí angínama? Nebo jste prodělal nějakou vážnou v poslední době?“ „Ano, než jsem odjížděl, tak měsíc před odjezdem jsem byl nemocný.“(Doktorka mi z rozboru krve asi tak před třemi týdny zjistila zvýšený angínový faktor, či co a že prý je uzpůsobené častými angínami v dětství - verdikt: dá se to napravit vyndáním krčních mandlí)  „Dosud mám lehce nateklé uzliny,“odpovídám. „Hmm..“ Muž jako by byl nepřítomen, pokračuje dál. Mám pocit, jako by mnou listoval. Žaludek, trávení, Dýchání…jako by pro sebe si říká jednotlivé oblasti. „Trpíte nebo trpěl jste alergiemi a kožními problémy?“  „Ano, teď je to lepší, ale v době studií a v dětství jsem tím trpěl hodněm,“ odpovídám. „Hmmm…bolí vás záda v kříži?“ Vyvaluji oči. Jak to ten chlapík sakra dělá? Připadám si, jako by za mnou listoval zdravotní kartou. ,,Ano. Před několika lety jsem měl nehodu při sportu  a od té doby se mi to vrací. Teď je to dobrý, ale při námaze se to občas projeví.“ Koulím očima a říkám si, co ještě najde. „Dejte mi druhou ruku.“ Podávám mu ji a on to samé, co s pravou, dělá s levou. Hraje si s body na zápěstí. Tentokrát oba mlčíme. Najednou mnou prjíždí zvláštní pocit, težko se to popisuje,ale jako by vám od nohou k hlavě proběhl mráz, ale v příjemné formě. Musím se usmívat na toho muže a cítím k němu ten hezký pocit lásky, jako k někomu, kdo právě pročetl celý váš život a dal požehnání, udělal něco, co vás rozzářilo. Zní to asi divně, ale ten okamžik, kdy jsem tam seděl a tento  pán se mnou pracoval…odehrávalo se toho tolik. A nevím, jako to sdělit slovy.

„Tak tedy dobrá.Napíši vám bylinné přípravky, vyzvedenete si je vedle u přepážky. Řeknou vám, jak je užívat a kdy. Jak dlouho jste budete v Indii? Rád bych, abyste se za mnou přišel ještě alespoň jednou podívat. Tak za tři týdny. Pojedete sem? Kouknu, jak ty přípravky fungují a případně vám jich ještě pár předepíši do Čech. Bude třeba setrvat s užíváním minimálně měsíc.“ „Ano, chtěl jsem přijet na oslavy Losaru. Stavím se tedy ještě.“ A čekám na nějaké informace, co se děje. „To je vše, můžete jít.“ ,,A co ty uzliny a něco,co mi řeknete k mému stavu?" 

„Váš organizmus je zatěžován špatnou nevyváženou stravou, znečištěním vzduchu, elektro smogem a tak dále. Měl byste se vyvarovat smažených věcí, zmrzliny a studených nápojů.“ Následoval výčet dalších věcí jak zredukovat jídelníček, co je pro mě dobré a co ne. „Ohledně uzlin a alergie, ta je způsobená častými změnami místa, kde žijete. Tím, že měníte často místo, kde spíte, nacházíte se v odlišných nadmořských výškách, pijete jinou vodu…váš organizmus to nutí neustále se přizpůsobovat těmto změnám a společně s předchozími faktory způsobují vaše problémy. Nejspíš máte práci, kde jste hodně mimo domov, spíte mimo domov a moc se nezastavíte, že?“ Tímto si mě pan ajurvédický doktor plně získal a nevím, jak  to dělá každopádně klobouk dolů. Již ho nezdržuji vyprávěním o mé práci, beru do ruky recept a jako ve snách jdu k přepážce, kde tři ženy míchají bylinné přípravky. Předávám recept, žena si to předčítá a poté mě posílá k pokladně. Zde mi to pokladník spočte. V přepočtu na naše: 20 korun konzultace u doktora a 120 korun za léky na příští měsíc.Dostávám tři balíčky se spoustou kuliček. Tohle máte po snídani, toto před obědem, tyto produkty po večeři. Odcházím se zásobou léků na měsíc a pořád ještě jsem jak ve snách. James, který vešel k doktoru po mě vychází za několik minut. Vypadá, že je v podobném stavu. Házíme ještě nějaké peníze do donační krabičky a vycházíme ven horlivě si sdělujíce, co jsme právě prožili.

Jo, jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých zatím v Evropě nechceme vědět a ani si je připustit. Jak by se to ušetřilo na spoustě složitých a drahých přístrojích, rezonancích, kdyby člověk jen přišel k lékaři, podal mu ruku a on mu předepsal bylinky, které ho srovnají. Ale to by zkrachoval jeden z největších byznysů, který na západě po automobilovém průmyslu a zbrojírenství běží…

No uvidíme, jak se to projeví na mém stavu a jaký bude dopad na mé zdraví po měsíci užívaní těchto bylinek.

„Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. A když jsi přeskočil, tak se podívej, do čeho jsi skočil.“