20.5 dáváme sbohem našim přátelům v Canmore a se slzou v oku odjíždíme z této oblasti směrem na západ. Čeká nás přes 1000km na Vencouver island. Zde se odevzdáme přírodě a medvědům na dobu neurčitou...
21.5 projíždíme úžasnou kopcovitou krajinou, krosíme vysoká sedla a sjíždíme dlouhé serpentiny do údolí. Kolem nás se rozprostírá krajina indiánského kmene St'at'imc, kultury tak staré, že i Májové se mohou jít klouzat.
Stavíme na odlehlém kempu za Pembertonem.
22.5 dojeli jsme do Whistleru, zde si půjčujeme kola a při troše představivosti vyrážíme za slunečného počasí objet místní kopečky. Představivost nám došla přibližně v půlce a pak už jen prší. Ale jak se říká, není špatného počasí, je jen špatně zvoleného oblečení...
23.5. přijíždíme do Vancouveru, dokupujeme poslední zásoby před cestou na ostrov a doplňujeme nádrž. V podvečer se naloďujeme na poslední trajekt a opouštíme pevninu.
Naše kocábka rozráží hrdě vlny a rackové poletují kolem nás. O dvě hodiny později jsme na Vancouver islandu.
24.5. přijíždíme do Sooke, kde se stavíme v pěkném informačním centru. Informace, které potřebujeme, zde nedostáváme a jsme posláni dále. Pokračujeme dále na jih až do Port Renfrew, odkud plánujeme vyrazit na náš týdenní trek deštným pralesem. Kůli nepříznivým podmínkám upouštíme od původního plánu jít West coast trail a nastupujeme do stejně pěkného a stejně náročného Juan de Fuca marine trail.
29.5. jsme zpět. Varhánky na rukou a nohou, bahno je již naší přirozenou součástí. Deštný prales potvrdil svůj název deštný.
30.5. prší, prší, jen se leje a my nikam nejedeme...sedíme v kavárně v Sooke a stále sušíme kůži.
31.5. chystáme se na dvoudenní čundr po East Sooke regional park. Slunko konečně ukázalo svoji tvář a potkali jsme spřízněnou duši, která nám poskytla spoustu užitečných informací a místo, kde se zotavit.
1.6 vcházíme do parku a je to jako vstupovat do obrovitánského zeleného chrámu. Ráz krajiny se střídavě mění z rozkvetlých luk a hájů na deštné divoké lesy plné života, ohraničené vysokými útesy padajícími do klidného moře. Nad hlavou krouží orel bělohlavý, na pláži se přetahuje skupina racků s vydrou o mořem vyvrhlou rybu. Mořská vydra to nakonec vzdává a jde si raději ulovit vlastní. Lesy jsou hodně podobné těm, které jsem často brázdil na severu Plzeňska v Brdech.
3.6.opouštíme Seldu a její kus půdy, který nám poskytla na několik dní a jedeme na sever. Naším cílem je North coast trail, což je jeden z nejtěžších treků, který se na ostrově dá jít.
4.6. dojíždíme do Port Hardy a informace v i-centru nám jen potvrzují, že nás čeká kus opravdu kanadské divočiny bez civilizace, 10 dní jen v doprovodu lachtanů, vlků a orlů.
14.6. jsme zpět, přeživší a bez újmy na zdraví si užíváme pohostinnosti Čechů v Holbergu. Neuvěříte, ale k jídlu jsem měl guláš s knedlíkem, krušovice a kyselé okurky ze Slovenska.
Po návratu z dvočiny, kde naší stravou byly těstoviny na milion způsobů, dochucené pískem a komáry, prožily naše žaludky šok a poté opakovaný gastronomický orgasmus... Sláva za českou domácí kuchyni.
A z výletů po divočině...brzo budou fotky. Můžete se těšit na setkání s vlky, pronikání do útrob deštného pralesa, lov ryb na útesech, znovu setkání s vlky, bahno, vyčerpání, mokro, prosluněné pláže, proniknutí do indiánské rezervace, objevení starých indiánckých rytin ve skále, setkání s pilotem vrtulníku...toto a mnoho dalšího.
17.6. přejíždíme ze severu a bereme ferry na Quadra islands. Zde nás čeká trochu života v moři, kajakování a pohledu na ostrov z jiné perspektivy.
20.6. opouští nás Petra, naše spolucestovnice. Po měsíci tráveném nonstop společně ať už v autě nebo na trekách, ji dnes odvážíme ji na loď, aby se mohla vydat na svoji cestu zpět na pevninu a do Canmore.
21.6 vyrážíme na celodenní tour na mořských kajacích kolem ostrova Quadra. 18 kilometrů pádlování, 10 orlů, 40 lachtanů, jedna volavka a nezpočet racků...to je společnost, která nás v průběhu plavby potkává .
22.6. dnešní den dáváme odpočinout naší horní části těla, znavené od pádel a vyražíme na pěší tůru na sever ostrova.
23.6. opouštíme Quadra island a bereme ferry na ostrov Cortes
24.6 Cortes nás přivítal střídavým počasím. Chvilku slunko, chvilku déšť. Trávíme noc na parkovišti, nejsevernějším místě, kam se dá dojet autem. Odtud vyrážíme se stanem na nejsevernější cíp ostrova. Zjišťujeme, že cesta značená v mapě již neexistuje. Prodíráme se pralesem, ostružinami, brodíme po kolena hlubokými bahnitými loužemi. Orientace je opravdu obtížná a nakonec opouštíme od původního záměru a nalézáme krásné místo na západním pobřeží ostrova, ke kterému dorážíme v odpoledních hodinách. Jsme uprostřed divočiny, široko daleko není vidět živáčka. Občas po moři tiše proplachtí loď, či v dálce proletí hydroplán. Kolem nás jsou jen útesy, les, nad hlavou krouží orly, v dálce vije vlk. Stavíme stan a vyrážíme na lov ryb. Máme totiž k jídlu už jen rýži a vločky. Dá se z toho přežít, ale trocha ryb nám rozhodně přijde vhod. O tom se ale rozepíši později
26.6. vracíme se zpět z Cortes island na Qvadru a zítra na Vancouver island.
27.6. Campbell River. Noc trávíme u Emily, jedné moc příjemné paní, Češky, která již nějaký čas žije na tomto ostrově. Na druhý den se připojujeme k Emily na její cestě do zvířecího útulku a nabízíme zde též svoji pomoc. Nakonec zde trávíme dva dny. Dva dny v obklopení úžasných lidí, orly, sovami, koloušky a jinými zachráněnci. Jak se drží orel, jak se vracejí sovičky zpět do hnízda, jak se krmí koloušek a jiné zajímavosti, o těch se brzy rozepíši.
30.6. dáváme sbohem fajn lidem a zvířákům a jedeme směr Tofino. Přespáváme u jezera 40km od Tofina. Jelikož je "Kanada day", tedy Svátek Kanady, všichni Kanaďani se dnes večer opijí a budou řádit. Jedem tedy jak nejdále to jde od civilizace a hle...i tady máme bujaré a opilé sousedy. Naštěstí se kolem 11. h svalili opilí na pláž a byl klid.
1.7. Tofino- Serfařská oblast. Co jiného dělat v serfařské oblasti, než že serfovat :))
2.7. Ucuelet - další přímořské městečko
3.7. vyrážíme na trek do hor. Nacházíme, co hledáme... ale dalo to zabrat. Tento trek upadl v zapomnění a již několik let tudy neprošla lidská noha. Z dob jeho slávy zde nacházíme rozpadlé lávky, mostíky a jinak jen hory. Příroda a čas ukázaly, jak snadné je zahladit stopy po lidech. Pro nás to však znamená prodírání se houštím, pralesem, brození, bloudění a boj s lesem o každý metr. Odměnou byl jeden z dalších rájů na zemi. O tom více ve článku s fotkami.
7.7 jedeme zpět na pevninu- Vancouver čeká.
8-9.7. trávíme příjemný čas u přibuzných v Burnaby, části Vancouveru. Objevujeme zákoutí města a připravujeme se na další cestu, tentokráte do hor pevninských
11.7. dojíždíme do Nelson, zde získáváme informace a doporučení na hiky a vyrážíme směr kopce Kokanee glacier park. Zde mizíme na několik dní.
13.7. návrat z Kokanee a rychlí úprk do údolí vedle do Valhala provincial park. Jeden z domorodců, ktrerého jsme potkali cestou, nám ho doporučil...a měl pravdu. Nalézáme místa, která i podle místního strážce parku pro normálního turistu nejsou.
16.7. dostáváme se do Revelstoku, zítra dojedeme zpět do Canmore.
21.5 projíždíme úžasnou kopcovitou krajinou, krosíme vysoká sedla a sjíždíme dlouhé serpentiny do údolí. Kolem nás se rozprostírá krajina indiánského kmene St'at'imc, kultury tak staré, že i Májové se mohou jít klouzat.
Stavíme na odlehlém kempu za Pembertonem.
22.5 dojeli jsme do Whistleru, zde si půjčujeme kola a při troše představivosti vyrážíme za slunečného počasí objet místní kopečky. Představivost nám došla přibližně v půlce a pak už jen prší. Ale jak se říká, není špatného počasí, je jen špatně zvoleného oblečení...
23.5. přijíždíme do Vancouveru, dokupujeme poslední zásoby před cestou na ostrov a doplňujeme nádrž. V podvečer se naloďujeme na poslední trajekt a opouštíme pevninu.
Naše kocábka rozráží hrdě vlny a rackové poletují kolem nás. O dvě hodiny později jsme na Vancouver islandu.
24.5. přijíždíme do Sooke, kde se stavíme v pěkném informačním centru. Informace, které potřebujeme, zde nedostáváme a jsme posláni dále. Pokračujeme dále na jih až do Port Renfrew, odkud plánujeme vyrazit na náš týdenní trek deštným pralesem. Kůli nepříznivým podmínkám upouštíme od původního plánu jít West coast trail a nastupujeme do stejně pěkného a stejně náročného Juan de Fuca marine trail.
29.5. jsme zpět. Varhánky na rukou a nohou, bahno je již naší přirozenou součástí. Deštný prales potvrdil svůj název deštný.
30.5. prší, prší, jen se leje a my nikam nejedeme...sedíme v kavárně v Sooke a stále sušíme kůži.
31.5. chystáme se na dvoudenní čundr po East Sooke regional park. Slunko konečně ukázalo svoji tvář a potkali jsme spřízněnou duši, která nám poskytla spoustu užitečných informací a místo, kde se zotavit.
1.6 vcházíme do parku a je to jako vstupovat do obrovitánského zeleného chrámu. Ráz krajiny se střídavě mění z rozkvetlých luk a hájů na deštné divoké lesy plné života, ohraničené vysokými útesy padajícími do klidného moře. Nad hlavou krouží orel bělohlavý, na pláži se přetahuje skupina racků s vydrou o mořem vyvrhlou rybu. Mořská vydra to nakonec vzdává a jde si raději ulovit vlastní. Lesy jsou hodně podobné těm, které jsem často brázdil na severu Plzeňska v Brdech.
3.6.opouštíme Seldu a její kus půdy, který nám poskytla na několik dní a jedeme na sever. Naším cílem je North coast trail, což je jeden z nejtěžších treků, který se na ostrově dá jít.
4.6. dojíždíme do Port Hardy a informace v i-centru nám jen potvrzují, že nás čeká kus opravdu kanadské divočiny bez civilizace, 10 dní jen v doprovodu lachtanů, vlků a orlů.
14.6. jsme zpět, přeživší a bez újmy na zdraví si užíváme pohostinnosti Čechů v Holbergu. Neuvěříte, ale k jídlu jsem měl guláš s knedlíkem, krušovice a kyselé okurky ze Slovenska.
Po návratu z dvočiny, kde naší stravou byly těstoviny na milion způsobů, dochucené pískem a komáry, prožily naše žaludky šok a poté opakovaný gastronomický orgasmus... Sláva za českou domácí kuchyni.
A z výletů po divočině...brzo budou fotky. Můžete se těšit na setkání s vlky, pronikání do útrob deštného pralesa, lov ryb na útesech, znovu setkání s vlky, bahno, vyčerpání, mokro, prosluněné pláže, proniknutí do indiánské rezervace, objevení starých indiánckých rytin ve skále, setkání s pilotem vrtulníku...toto a mnoho dalšího.
17.6. přejíždíme ze severu a bereme ferry na Quadra islands. Zde nás čeká trochu života v moři, kajakování a pohledu na ostrov z jiné perspektivy.
20.6. opouští nás Petra, naše spolucestovnice. Po měsíci tráveném nonstop společně ať už v autě nebo na trekách, ji dnes odvážíme ji na loď, aby se mohla vydat na svoji cestu zpět na pevninu a do Canmore.
21.6 vyrážíme na celodenní tour na mořských kajacích kolem ostrova Quadra. 18 kilometrů pádlování, 10 orlů, 40 lachtanů, jedna volavka a nezpočet racků...to je společnost, která nás v průběhu plavby potkává .
22.6. dnešní den dáváme odpočinout naší horní části těla, znavené od pádel a vyražíme na pěší tůru na sever ostrova.
23.6. opouštíme Quadra island a bereme ferry na ostrov Cortes
24.6 Cortes nás přivítal střídavým počasím. Chvilku slunko, chvilku déšť. Trávíme noc na parkovišti, nejsevernějším místě, kam se dá dojet autem. Odtud vyrážíme se stanem na nejsevernější cíp ostrova. Zjišťujeme, že cesta značená v mapě již neexistuje. Prodíráme se pralesem, ostružinami, brodíme po kolena hlubokými bahnitými loužemi. Orientace je opravdu obtížná a nakonec opouštíme od původního záměru a nalézáme krásné místo na západním pobřeží ostrova, ke kterému dorážíme v odpoledních hodinách. Jsme uprostřed divočiny, široko daleko není vidět živáčka. Občas po moři tiše proplachtí loď, či v dálce proletí hydroplán. Kolem nás jsou jen útesy, les, nad hlavou krouží orly, v dálce vije vlk. Stavíme stan a vyrážíme na lov ryb. Máme totiž k jídlu už jen rýži a vločky. Dá se z toho přežít, ale trocha ryb nám rozhodně přijde vhod. O tom se ale rozepíši později
26.6. vracíme se zpět z Cortes island na Qvadru a zítra na Vancouver island.
27.6. Campbell River. Noc trávíme u Emily, jedné moc příjemné paní, Češky, která již nějaký čas žije na tomto ostrově. Na druhý den se připojujeme k Emily na její cestě do zvířecího útulku a nabízíme zde též svoji pomoc. Nakonec zde trávíme dva dny. Dva dny v obklopení úžasných lidí, orly, sovami, koloušky a jinými zachráněnci. Jak se drží orel, jak se vracejí sovičky zpět do hnízda, jak se krmí koloušek a jiné zajímavosti, o těch se brzy rozepíši.
30.6. dáváme sbohem fajn lidem a zvířákům a jedeme směr Tofino. Přespáváme u jezera 40km od Tofina. Jelikož je "Kanada day", tedy Svátek Kanady, všichni Kanaďani se dnes večer opijí a budou řádit. Jedem tedy jak nejdále to jde od civilizace a hle...i tady máme bujaré a opilé sousedy. Naštěstí se kolem 11. h svalili opilí na pláž a byl klid.
1.7. Tofino- Serfařská oblast. Co jiného dělat v serfařské oblasti, než že serfovat :))
2.7. Ucuelet - další přímořské městečko
3.7. vyrážíme na trek do hor. Nacházíme, co hledáme... ale dalo to zabrat. Tento trek upadl v zapomnění a již několik let tudy neprošla lidská noha. Z dob jeho slávy zde nacházíme rozpadlé lávky, mostíky a jinak jen hory. Příroda a čas ukázaly, jak snadné je zahladit stopy po lidech. Pro nás to však znamená prodírání se houštím, pralesem, brození, bloudění a boj s lesem o každý metr. Odměnou byl jeden z dalších rájů na zemi. O tom více ve článku s fotkami.
7.7 jedeme zpět na pevninu- Vancouver čeká.
8-9.7. trávíme příjemný čas u přibuzných v Burnaby, části Vancouveru. Objevujeme zákoutí města a připravujeme se na další cestu, tentokráte do hor pevninských
11.7. dojíždíme do Nelson, zde získáváme informace a doporučení na hiky a vyrážíme směr kopce Kokanee glacier park. Zde mizíme na několik dní.
13.7. návrat z Kokanee a rychlí úprk do údolí vedle do Valhala provincial park. Jeden z domorodců, ktrerého jsme potkali cestou, nám ho doporučil...a měl pravdu. Nalézáme místa, která i podle místního strážce parku pro normálního turistu nejsou.
16.7. dostáváme se do Revelstoku, zítra dojedeme zpět do Canmore.
Žádné komentáře:
Okomentovat