Tak a je to tady- další cesta s Vostudou...

Tak a je to tady. Vostuda opět na letišti na Ruzyni. A kampak to letí. Překvapení se nekoná  a letenka i víza v pasu opět poukazují na východ od domova...Indie. Tentokrát jsou ovšem dvě významné změny. První, k medvědovi Vostudovi a ke mně se připojila ještě králice Kículka a člověčice Lucinka, parťáci do času hezkých i těžkých, opora při konfrontaci s indickou kulturou. Druhá změna je cílová destinace. V předchozích letech jsem s Vostudou trávil většinu času na severu v horských oblastech himálajských a nejníže sklesal do Rišikeše, což je stále na severu. Nyní  vyrážíme na průzkum jižní části Indie, kterou známe zatím jen z vyprávění cestopisných knih. Navštívíme zde významná místa, nasajeme indickou kulturu jihu. Členové naší expedice jmenovitě jsou tedy Lucka, Vostuda, Kiculka a já. Čtyřčlenná smíšená skupina dává nový rozměr mému dosavadnímu cestování.

Cestovat po Indii v páru,  s blízkou osobou, a navíc s králíkem, co vypadá jak oslík. Ono je to hned veselejší, když se můžete podělit o východ slunce nad Bengálským zálivem, popít společně odpolední čaj nebo vychutnat západ slunce při pohledu z Arunáčaly.

 Rozšiřuje to ovšem také zodpovědnost. Při cestách osamoceni jen s Vostudou jsme byli zodpovědní pouze za sebe a nemuseli brát ohled na nikoho jiného. Chtělo se nám jet, jeli jsme, chtělo se nám zůstat a sedět celé dny v na vrcholu opuštěné hory, zůstali jsme.  Jsme také oba zvyklí na Indii takovou, jaká je, se svými klady i zápory. Na obrázcích propagačních prospektů nalézáte lákavé obrázky prosluněných netradičních oblastí, zabalené do roucha mystiky, romantiky a duchovních  prožitků. To vše aby bylo celistvé, skládá se však i z těch oku nelahodných obrazů a prožitků. Uvedu několik příkladů. Krásný prastarý hinduistický klášter vyvažují desítky žebráků, kteří se na vás sesypávají s prosbou o almužnu pokaždé, když se přiblížíte, a vám nezbývá než je všechny neustále odbývat. Západ slunce z  hory nad městem doprovází chůze potemnělými úzkými uličkami s klackem a pepřovým sprejem v ruce, zaháněje smečky pouličních psů, kteří štěkají na neznámé cizince. Jízdu rikšou exotickou krajinou s krásnými výhledy do palmových hájů vyvažují desítky minut trávené dohadováním se s řidiči o ceně. Klid a bezpečí hotelového pokoje v rušném a chaotickém městě vyvažuje spánek na dřevěné posteli, zachumlaný do moskytiéry, zpoza níž pozorujete rušný život na podlaze pokoje. Nejen koupelnu v tomto pokoji totiž sdílíte se šváby, komáry. Vše je pěkné v rovnováze.  A je jen na nás naučit se přijímat obojí bez toho, aby nám to kazilo náladu. Navíc při tomto „studiu života “ nalézáte radosti v nepatrných maličkostech, jako je toaletní papír, čistý pokoj, kousek přírody bez lidí, úsměv lidí kolem.

Do tohoto všeho se s námi odvážně pustila Lucka a králík. Přijímáme tedy všichni zodpovědnost též za druhé. Volíme cestu takovou, aby byla snesitelnější a komfortnější pro všechny. Lucka ani králík nepatří mezi ty, kteří by se jen tak něčeho zalekli, ale rozhodně netouží po tom měsíc se nemýt, dělit se o postel se štěnicemi  a několika Indy, či spát v neznámém prostředí uprostřed lesů se všemi možnými živočichy a hmyzem kolem.   

Co nás v tedy příštích několika týdnech čeká? Po předchozích zkušenostech s Indií vím, že plány zde až tak moc nefungují a v případě cestování a objevování reálné Indie je třeba se více pohybovat v čase přítomném. Přizpůsobovat se aktuální situaci a více než o plán se opírat o vize a intuici. Přijmout tento způsob cestování mi chvilku trvalo, ale Indie je skvělá učitelka a poslední rok mi to vcelku už šlo. Teď je třeba tuto schopnost předat i zbývajícím členům výpravy. Lucku oplývající schopností plánovat a Indií neposkvrněnou čeká nový rozměr života. Pominu-li  věci na venek se projevující, tedy špínu, prach, nepořádek, pokojíčky v hotelech, které žijí vlastním životem, přichází na řadu procesy a emoce vnitřní, které zdejší kultura dokáže vzbudit. Plány se mění v prach hned poté, co se do nich zapojí indický vliv, iluze se rozpouští pod neustálou masáží obchodníků a lidí, kteří vidí v Evropanovi chodící kasičku. Při cestě takovéhoto typu sáhne člověk do svých nejhlubších zákoutí, uvědomí si opravdové hodnoty a nalezne na druhém to, co očima je neviditelné. Tak uvidíme, jak nás Indie učitelka provede touto etapou našeho společného bytí a jak nás stmelí.

Přibližná vize je taková, že z Bangalore dojedeme na východ do Tiruvannamalai, prozkoumáme východní pobřeží, poté přejedeme za tygry a slony na západ do horského pásma Nilgiris a do národního parku Mudumalai. Dále na sever po pobřeží přes Goa až do severních oblastí Indie. Cesta dlouhá. Opěrné a známé body jsou dva. Příletové místo Bangalore a odletové Dilí. Co bude mezi tím je v rukách všech těch indických bytostí, bůžků, démonů hodných i zlých, guruů, budhů a dalších.

Držte palce a pošlete občas pěknou myšlenku a úsměv po zimním podvečerním chladivém vánku u nás v rodné domovině. Stejně tak my vám pošleme veselou myšlenku z cesty po Indii.

Novinky

Jelikož se začínám více a více koncentrovat na aktivity kolem kulturních akcí a akcí pro školy, vzniknul nový web. Zde je k nahlédnutí aktuální přehled přednášek a workshopů, které zajišťuji.

Díky za šíření.

www.stepas.cz
 

Dopis od jedné studentky

Rád bych se podělil o jeden dopis, který mi přišel od studentky jedné plzeňské ZŠ. Téma Demokratická republika Kongo.

 

Ve zpětné vazbě mi napsala toto:

 

"Po besedě o Kongu jsem měla pocit viny… Nevím moc z čeho ale měla jsem ho, ale zároveň jsem najednou byla, jako bych prozřela, jako bych zčistajasna věděla o Africe a všem, co se tam děje úplně všechno! Vzhledem k tomu, že tátova firma postavila školu v Tanzanii a naše třída bude možná pomáhat dětem, které tam budou chodit, mi tato přednáška dost pomohla k pochopení tamější situace a vím mnohem lépe, co bychom pro ty děti mohli udělat. Během besedy jsem si myslela, že kdybychom dali samopaly všem, všichni by pochopili, že to není k ničemu, ale už na konci té besedy jsem věděla, že by se tam akorát všichni zabili a neuvědomili si to, dokud by nebyli do jednoho mrtví… L A také jsem si v tu chvíli uvědomila, že na každém řešení bude něco, co to všechno nějakým, byť nepatrným způsobem naruší! Kdyby někdo uspořádal atentát na tamního prezidenta, také by se tím nic nevyřešilo, protože by nastoupil jiný, který by mohl být ještě horší. Kdyby tam vtrhly armády celé Evropy a vyplenily to tam, možná by se tím něco získalo i kromě bezpočtu mrtvých, ale takovýhle problém by za pár let a možná i měsíců vyvstal někde jinde a všechno se nedá řešit krví! Kdybychom odtamtud odvezly všechny nevinné lidy a vojáky pozabíjeli, což by bylo stejné, jako to, co dělali oni, nebo je dali do vězení či polepšovny, a pak nevinné vrátili, nastaly by problémy s určením, kdo je „vinný“ a kdo už ne a také problémy s lidmi, kteří by třeba nechtěli odjet ze své rodné země, byť jen na pár měsíců. A pak bychom také museli řešit, kam bychom je ukryli mezi tím, co bychom se starali o jejich „armádu“, když do Evropy ani jinam „nemůžou“. A co kdybychom ukryli i „vinné“ (nevědomě) a pak to začalo znovu?! Nemá to řešení… A je to hrozné… nerada bych se k tomu dál vyjadřovala, ale zároveň cítím, že to musím posílat dál a dál, aby to věděl celý svět…

 

Moc bych vám chtěla poděkovat za tu besedu i zato, co jste pro ty nevinné dělal ty 4 měsíce pobytu, i když toho možná bylo méně, než je potřeba a než bude potřeba. Důležité je, že jste tam byl a své poznatky předáváte dál v „pohodlnější“ formě, než kterou jste zažil!

 

Děkuji, a přeji vám hodně štěstí na dalších cestách!!! J "

 

Pozvánka na několik akcí

Srdečně Vás zvu na několik setkání a přednášek které proběhnou v druhé polovině listopadu v Plzni a Brně.

18.11. 18:00 M-klub Skvrňany, Plzeň  PUTOVÁNÍ SE ZVUKEM

 25.11. 19:00 Čajovna Mezi stromy, Brno- střed  PUTOVÁNÍ MALÝM TIBETEM

26.11. 18:00 Brána k dětem, Orlí 17, Brno -střed  PUTOVÁNÍ SE ZVUKEM

Těšíme se na společné prožité chvíle.

více info na www.stepas.cz

Aktuální zprávy z cest:

Aktualizováno 10.8.

•   Tak mám za sebou zajímavá setkání, Dalajlámou počínaje po další poutníky konče, zajímavé cesty do hor (několika denní pochod do Markha Valey, které v důsledku záplav nebylo možné projít a tak jsem to vzal zkratkou přes jiné kopce), expedice na Stok Kangri (6100m vysokou horu, která nedopadla úspěšně z hlediska dosažení vrcholu, ale zato dopadla úspěšně ve smyslu návratu všech zúčastněných zpět do civilizace. Opět hory ukázaly svoji moc a spláchly deštěm cesty, proto bylo třeba cestu do údolí hledat i v náročných terénech, někdy až dech beroucí). 

  Dále se rozepíši o několika dnech v sedle motocyklu a objevování prastarých klášterů v Ladaku. Denis Hooper a Peter Fonda by mi záviděli ten stroj, který mi přenesl bezpečně po horských cestičkách. A  tentokráte se ani nerozpadl ve dví. 

  
  

  Cestu do Sluneční školy jsem musel pro nepřízeň počasí a odříznutí v Lehu zrušit. Nu snad se do školy ještě někdy podívám. Za poslední dva roky dva pokusy a ani jeden úspěšný. 

  
  

  Nyní jsem se po 19h (450Km) jízdy minibusem, po cestě která prý dříve byla silnicí, dostal přes hory do Manali a začínám pomalu opouštět vysoké sněhem pokryté Himálajské kopečky. Směřuji to na jih za teplem. Příští destinace Dilí.

   

27.7

Jsem v Lehu a vlivem dešťů jsme kompletně odřízlí od internetu a spojení se světem. Jestli čtete tyto řádky, tak se mi podařilo ukecat nějakého místního, kdo vlastní satelitní telefon a poslal jsem tyto řádky tímto způsobem (ne moc levným), nebo nějaká dobrá duše letící do Dilí to vzala s sebou na disk a odeslala z nížin. Jsem v pořádku, a dokonce jsem si i zvykl na výšku. Při přejezdu z Manali jsem měl zdravotní problémy a několik dní si poležel. Teď se rozkoukávám po okolí, rekognoskuji terén, poznávám nové lidi. Pokud vše půjde, jak má, vyrazím během několika dní směr Šhingola a dál škola v Kargyaku. Tam pobudu tak do začátku srpna a poté se vrátím zpět do Manali a pak do Dilí. Kolem 10.8. bych měl již být znovu napojen zpátky na civilizaci. Uvidíme. Všechny zdravím a pozdravuji. Až se dostanu na mail, odpovím všem, co nejspíš čekají na moji odpověd. Mějte strpení…je možné, že se na internet dostanu až v srpnu.

Jinak z událostí kolem, tři dny v posteli a dávání se dohromady. Poté jsem začal přivykat na místní kulturu a začal chodit do meditačního centra. Zde jsem se setkal s velice zajímavým mnichem ze Srílanky. Padli jsme si do oka. Ještě s dalšími lidmi z centra jsme jeli doChoglamsaru na nedělní puju. Zde se těšte na vyprávění o zajímavém programu, na jehož konci hlavní láma požádal, aby se předvedl, kdo má co sdílet, ať už slova, píseň…cokoliv. Jelikož jsem přijel se svým ukulele na zádech, moji spolucestující věděli, že v tomto mám nějaké možnosti nabídnout a poukázali na mě. Poté jsem byl vyzván lámou, abych se předvedl před cca 250 lidmi v hale. Jak to dopadlo, to si počtete později, až znovu připojím na internet.

Mějte se rádi!

 

15.7.

Dorazil jsem do Lehu. Jdu si trochu poležet a dát se dohromady z náročného přejezdu, který se nám poněkud zkomplikoval deštěm a sesuvy půdy. Díky tomu jsem byl nucen trávit noc v 5000 m.n.m, což po aklimatizaci na pouhé 2 tisíce v Manali a rýmičkou, znamená až život ohrožující situaci.  Vše dobře dopadlo, všichni v pořádku v Lehu a vy se můžete těšit zase na další akční povídání...Hory ty nás nešetří. A jakmile jste agentem MSR se všemi povinnostmi kolem, pak to je umocněno ještě více. Jdu si dát čaj. .

 

13.7.

Vyrážím dnes v noci z Manali busíkem směr Rothang pass a dále přes kopečky do Ladaku. 12h na cestě na jejíž konci mě čeká...no kdo ví?  Další zprávy a příběhy za pár dní.

12.7.

Pro rodinu: Vše v pořádku, let super, projel jsem Dilí bez problémů a nyní sedím v Manali, na úpatí Himálaje a směřuji přes Keylong, Darcha do Lehu. Ozvu se z dalšího internetového připojení což bude asi až v Lehu.

Pro přátele: Brzy zde popíši, krom jiného, i adrenalínový zážitek z průběhu letu z Dubaje do Dilí, kdy jsem se stal Jamesem Bondem a zachraňoval letadlo před teroristickým útokem!

Nové Dilí mi uvítalo s otevřenou náručí tak vřele, že jsem byl unesen řidičem rikši a zavlečen proti své vůli do starého Dilí a místních slamů. Některé věci prostě člověk nevymyslí a až Manitou je cestou vytvoří! Plánujte a slyšte smích!

Jinak pro vás platí také to pro rodinu! :)